Vídeň. Malá Praha, nebo Paříž?

Vídeň, které se také říká malá Praha pro mě byla spíše taková malá, cenově a vzdálenostně dostupnější Paříž.

Samozřejmě jsme museli aktualizovat fotku z Schönebrunu :)

S manželem jsme se rozhodli sem jet koncem července a to jakožto společný dárek k prvnímu společnému roku jako pan a paní B.. Chtěli jsme někam na víkend, někam kam se dostaneme rychle, kam jezdí autobus, kde je to hezké, kde jsme ještě nebyli a kam bychom jednou chtěli. A tak se tedy jelo do Vídně.

Bramborový salát na grilu

Vypadá to, že se počasí konečně zase trochu umoudřilo a my se z vyhřáté kuchyně budeme moci vrátit na zahrady ke grilům. Pokud už nevíte, co dělat ke grilování jako přílohu, dneska Vám dám typ na skvělý salát. Když jsem ho poprvé ochutnala, nevěřila jsem, že něco tak jednoduchého může být až takhle strašně dobré. 

Dýňové rizoto

Musím se přiznat, že ještě tak dva roky zpátky jsem jenom tak nějak z povzdálí věděla, že existuje italské rizoto a že to, co my běžně jíme vlastně rizoto není. Sice mám vzpomínky na rýži se zbytkem kuřete, zeleninou a nakládanou řepou v paměti zaryté z dětství v té nejlepší možné formě, ale přecijen to pravé itelské je pravé. A pravé je vždycky lepší. A navíc se dá dobře jíst s vínem. A víno, to je nejvíc, že jo.

Většinou dělám jenom sýrové a to už jen proto, že tak v 90% případů na něj mám všechno doma, takže ideální jídlo na línou neděli. Ale teď se mi doma válela krásná obří dýně, kterou jsem si koupila na Libereckých farmářských trzích (ten den jsem si tam také koupila dvě obrovské cukety, spoustu kořenové zeleniny, rajčata, 2 krásné svazky kytiček a bůhví, jestli ne ještě něco... Popravdě nechápu, jak jsem to všechno dotáhla domů, jen tak mimochodem). Chtěli jsme si dát rizoto a chtěla jsem zpracovat dýni. Tak jsem se pustila do experimentu, ze kterého vznikla oranžová krémová mňamka.

Tarte au citron

Po dlouhé době tady máme něco sladkého. Tenhle koláč vznikl tak, že jsem byla ve své oblíbené Mikyně na kávě. Když si tam dám kávu, tak tomu dortíku prostě neodolám. Jediný problém je vybrat, kterou z těch dobrot zrovna okusit. V jedno slunečné odpoledne to vyhrát citronový koláč. Vypadal (a chutnal) tak dokonale svěže, že odolat nešlo.

Při odchodu jsem ho samozřejmě musela pochválit a bohužel mi bylo řečeno, že jsou sice moc rádi, že chutnal, ale že asi dlouho nebude. Proboha proč? Já ho chci jíst pořád. Příliš velká náročnost přípravy neláká kouzelníky ho tvořit na každý den. No dobře, to je pochopitelné. Tak nezbývalo, než googlit a pokusit se dortík vytvořit doma. Nakonec jsem vhodný recept našla ve francouzštině, přeložila a tvořila. No a teď máte tu dobrotu k dispozici i tady :).