Vídeň. Malá Praha, nebo Paříž?

Vídeň, které se také říká malá Praha pro mě byla spíše taková malá, cenově a vzdálenostně dostupnější Paříž.

Samozřejmě jsme museli aktualizovat fotku z Schönebrunu :)

S manželem jsme se rozhodli sem jet koncem července a to jakožto společný dárek k prvnímu společnému roku jako pan a paní B.. Chtěli jsme někam na víkend, někam kam se dostaneme rychle, kam jezdí autobus, kde je to hezké, kde jsme ještě nebyli a kam bychom jednou chtěli. A tak se tedy jelo do Vídně.

Z Liberce jsme vyrazili ve čtvrtek v osm večer, v Praze se ještě stavili na dvojce červeného v Dobré trafice na Újezdě, aby šla ta cesta lépe zvládnout a před dvanáctou už žlutý autobus od RegioJet vyrážel z Florence.

Představa, jak se po cestě krásně prospíme byla bohužel vážně hodně naivní. Jednak cesta není tak dlouhá, aby se člověk v klidu prospal a druhak až do Brna jsme ani neměli skloněné sedačky. Plus bylo, že do Vídně nám jel novější typ autobusu Fun&Relax. Má níže položené sedačky a působí tak prostorněji. Což jsme poznali o to víc, když na cestu zpět přijel klasický Fun&Relax, kde bylo najednou tak nějak málo místa.

Když jsme v půl páté ráno vystoupili ve Vídni u stadionu a totálně rozlámaní došli k metru, zjistili jsme, že jede až za půl hodiny. Tak jsme zapnuli skvělou aplikaci Vienna Travel Guide. Stejnou aplikaci jsme používali i v Berlíně a Paříži a existuje pro spoustu dalších měst včetně třeba Prahy. Aplikace Vám ukazuje místa, která máte poblíž, případně ta nejoblíbenější a to jako památky, tak místa, kam můžete skočit na jídlo, kávu nebo drink. Aplikace Vás samozřejmě také podle GPS najde na mapě. Funguje bez připojení na net, jedinou nevýhodou je, že nelze vyhledávat podle adresy, ale pouze dle názvů míst. Ulice v mapě ovšem jsou, takže pokud si pamatujete, kde místo, kam se chcete dostat přibližně je, i tak se dá využít (my takhle hledali třeba náš pronajatý byt).

Podle aplikace jsme určili směr, kterým bychom jeli metrem a tím směrem se vydali, alespoň jsme se mohli trochu rozpohybovat. Jenom takový malý typ: pokud budete hledat takhle po ránu otevřené toalety, vzdejte to. Na metru se otevírají v 6 ráno a ty neplacené navštívit ani moc nechcete.

Došli jsme na zastávku Praterstern, kde je i vlakové nádraží. Na nádražích ve Vídni je možnost si na 24 hodin zaplatit skříňku, do které si uložíte věci. My si vzali tu nejmenší, stála 2€, vešli se tam dva batohy a ještě by se tam podle mě nacpala nějaká podvyživená holka, co nemá ráda jídlo. Do té největší bychom se vešli možná i my dva, ale to jsem radši zase tak moc nezkoumala, ještě by tam na mě někdo mohl vybafnout.

Zbaveni věcí jsme jeli do centra. Z metra jsme vystoupili na Karlsplatzu a začli hledat kavárnu na snídani. Ono ale hledání takové kavárny na snídani v šest ráno není až tak jednoduché, jak se může zdát. Nakonec jsme nastoupili na tramvaj a rozhodli jsme se hledat za okny něčeho, co se hýbe za nás. Výhoda je, že ve Vídni jezdí spoustu starých, stylových tramvají. Tu novou jsme nechávali schválně ujet, po ránu se střídali. Chvíli jsme teda jezdili sem tam, až jsme našli pekárnu, kde se dalo i posedět. První den to nemohlo skončit jinak, než klasickým croissantem a espressem :D (další snídaně už byli více ve Vídeňském stylu, nebojte).

Joo a také první selfie jsme po ránu zvládli.

Pak se jelo zkoumat trochu z těch památek. Vrátili jsme se tedy na Karlsplatz a šli směrem k Hofburgu, prošli ho z jedné strany a pokračovali k katedrále svatého Štěpána. Po cestě jsme ještě narazili na zajímavý památník proti válce a fašismu. V katedrále jsme se porozhlídli nejdříve uvnitř. Je to jedna z těch staveb, která Vás svojí monumentálností naprosto dostane, ale chce to vidět na vlastní oči, těžko se to popisuje. Rozhodli jsme se i vyšplhat na věž. Za to, že si vyšlápnete necelých 350 schodů zaplatíte 4.50 €, děti 1.50 € a školáci 2 €. Na konci Vás čeká krásný výhled na panorama Vídně. Po tom v Berlíně to byla opravdu nádhera :). Cesta dolů byla trochu horší, jdete vážně dlouho, motá se Vám hlava a máte pořád pocit, že už za rohem je konec. A není. A pak zase ne. Ale stálo to za to.

Odsud jsme se zase vrátili k Hofburgu. Tentokrát jinou cestou a ještě jsme potkali Peterskirche. Tak trochu jsme po Vídni neustále korzovali sem a tam a potkávali pořád další krásné a většinou veliké stavby. Proto pro mě to spojení s Paříží. Odtud jsme šli zpět na Karlsplatz, koukli na Karlskirche a začli mít hlad.

Vyrazili jsme směrem do sedmého okrsku, což je taková hipsterská čtvrť, kde se skrývá spoustu obchodů a zajímavých podniků. Chvilku jsme se prošli, až jsme narazili na podnik Café Nil. Dobře, kecám, tak uplně jsme na něj nanarazili, ale aplikace mi řekla, že jsem od něj asi 150 metrů. Tak jsem zjistila jakým směrem, protože jsem měla pocit, že je to jeden z podniků, o kterém jsem před cestou četla.

Nenápadně vypadající, ale stojí za návštěvu.

A taky byl. A bylo to tam opravdu pěkné, stylové, zajímavé a s milou obsluhou. Podnik byl ve chvíli, kdy jsme dorazili prázdný, ale vzhledem k tomu, že ještě ani nebyl tak úplně čas oběda a navíc byl všední den se není čemu divit. Postupně lidi chodit začali. Nabízeli zde především středomořskou kuchyni a kromě papírového meníčka v angličtině měli ještě denní nabídku napsanou na tabulích v podniku. Tyto nápisy už byli samozřejmě v němčině, tak jsme si raději nechali jídlo doporučit. Oba jsme si dali meníčko za 8,50€, ve kterém byla polévka a hlavní chod. Polévku jsme dostali čočkovou a byla naprosto dokonalá. Byl to naprostý výbuch chuti na jazyku a musím říct, že nebýt té polévky, zážitek z Café Nil by byl spíše průměrný. Prostředí krásné, obsluha skvělá, ale hlavní chod očekávání bohužel nesplnil. Když jsme slyšeli kuře v citronové omáčce, čekali jsme něco extra úžo žůžo a bylo to vlastně jenom lehoulince citronové pečené kuře se zeleninou a rýží. Ne, že by to bylo špatné, ale prostě žádný zázrak.

 

Původně jsme mysleli, že ještě někde dáme kávu, ale už jsme začli být tak unavení, že bychom neměli sílu asi ani na ní, tak jsme jeli pro věci na nádraží a směrem k bytu, počkat na předání. Před druhou přišel kamarád člověka, který nám na víkend propůjčil svůj byt, jak jinak, než přes airbnb, předal byt a my skočili do spršky a do postele, nabrat nějakou energii na večer. Kolem páté jsme se zase probrali, já jsem ze sebe udělala (znova) člověka a pokračovali jsme užívat město. No a po probuzení jak jinak, než kávou.

Vrátili jsme se do sedmého districtu a tam zamířili do dokonalé kavárny PURE LIVING BAKERY. Tady bych chtěla žít. A umřít. A trávit každý den. A každou snídani. A oběd a večeři. A jen tak tady sedět, popíjet kávu, ujídat dortík a číst si. A kamarádit se s týpkem, co tady obsluhoval. A to vážně, chtěla jsem se s ním i vyfotit :D. Tak tedy postupně. PLB bylo dokonale vystylované místo, kde k sobě všechno ladilo a co neladilo, to neladilo tak moc, až to ladilo (a hlavně tam vážně všechno prostě ladilo). Když jsme vešli dovnitř, přivítal nás úsměv nekonečně optimistického kluka, který se o podnik staral. Jak jsme později zjistili, tak mu nepatřil, ale tomu šlo těžko uvěřit. Objednali jsme si jak jinak, než espresso a k tomu jsme chtěli nějaký dortík. Týpek nás přemlouval na zmrzlinu, ale my se nenechali. Já si dala čokoládový dort s burákovým máslem a jen co to tady píšu, tečou mi sliny :D. Musím vymyslet nějakou napodobeninu. Fíla si dal nějaký koláč s meruňkami a marcipánem. Prý byl výborný a asi i jo, ale ten marcipán prostě není můj favorit. Ještě chvíli jsme poseděli, kochali se prostředím a při cestě ven jsme si koupili ještě velikou cookiesku na cestu. Opět nám mimochodem byla doporučená zmrzlina, měl jí holt vážně rád.

Posílení kávou jsme se vydali směrem k radnici, která je údajně stejná jako ta naše, liberecká. No a světe div se, stejná není. Je asi desetkrát větší a až na to, že je ve stejném stylu a má pár podobných prvků je to prostě jiná budova. Každopádně teď přes léto je před radnicí plátno a koná se zde letní kino (zdarma). Zrovna tenhle pátek tam promítali Labutí jezero a to jsme si nemohli nechat ujít. Můžete si buď přinést vlastní pití/jídlo nebo si vybrat z velké nabídky stánků. My si dali pivko a k tomu wrap z KLOKANÍHO masa. Pro mě to byla s klokanem premiéra. Bylo potřeba zapomenout na to, jak je to zvíře roztomilé a jen si užívat chuť a ta byla vážně výborná. Wrap byl pro mě vážně zajímavý, protože kromě toho, že v něm bylo maso a salát, jak to známe i od nás, obsahoval také rýži. Což wrap dostalo do jiného rozměru. A také mnohem více nasytil, jeden napůl nám stačil až až. (Možná s tím mělo něco společného to, že jsme těsně předtím byli ještě v té kavárně, ale pšt).

Každopádně, pokud budete do Vídně cestovat přes léto, určitě mrkněte na program kina před radnicí. My jsme si promítání náramně užili a na polstrovaných sedačkách se dalo přes dvě hodiny sedět jako nic :). Když skončilo promítání, končil už i náš první den. Prošli jsme se centrem na metro, které nám jelo až domů a jeli jsme čerpat energii na den druhý.

Druhý den jsme začali na Nachmarktu. A také jsme tam tedy strávili polovinu dne. Nejdříve jsme se nakopli espressem a posnídali jablečný štrůdl a pak si užívali atmosféru a zkoumali, co vše se zde nabízí. Panuje tady skvělá atmosféra a člověk má chvílemi pocit, že se ocitl na uplně jiném konci světa. Z jedné strany Vám nějaký arab nabízí falafel, z druhé zase sušené ovoce, mezitím se mísí sem tam nějaký schnitzel a to vše se neobejde bez Itala, zvoucího vás na antipasti. A samozřejmě je to také skvělá nakopávačka ega pro všechny holky, protože jižani prostě vědí, že komplimentů není nikdy dost :D.

Po trhu s jídlem následuje trh s oblečením a nakonec ještě velký bleší trh. Tam měli asi milion krásných věcí, ale bohužel jsme si nic neodvezli. Nějak se nám nepodařilo sehnat nic dostatečně skladného do kabelky. Kdybychom sem ale jeli vybavit naší budoucí kavárnu, odvezeme náklaďák. Na blešáku bylo asi milion lidí a sto °C, ale to mě neodradilo od toho, abych si ho užila.

Než jsme blešák prošli, začal se už tak nějak prolínat čas brunche a oběda, tak jsme se rozhodli zajít na skleničku vína a trochu sýrů k italovi zvoucímu na antipasti. Dostali jsme tady skleničku výborného, italského červeného vína plného chuti a k tomu talířek různých sýrů. No, nebudu Vám kecat, pokud máte omezený rozpočet, tenhle podnik vynechejte. Zajít na skleničku vína ve Vídni vyjde celkem dráž, než v Čechách. A zajít na ni na Nachmarktu ještě hůř. Ale co se sýrů týče, můžete si je v jednom z mnoha obchůdků koupit i s sebou a udělat si třeba malý piknik v jednom z mnoha vídeňských parků. Ale na to chce myslet včas a mít s sebou vychytávky jako třeba otvírák.

Ještě než jsme z trhu odešli, koupili jsme si pytlík falafelu. Ten jsem nejdřív od pána za pultem dostala ochutnat s hummusem. Ten jsme si k němu nekoupili a byla to chyba. Mimochodem, falafel na trhu je asi nejlevnější možnost, jak se ve Vídni najíst. 8 kousků stálo 1 € a 20 2 €. A chuť je naprosto dokonalá. Falafel jsme vzali s sebou a vyrazili k zámku Belvedere.

To už začalo být opravdu vedro. A když já řeknu, že je vedro, tak se většina lidí dávno uvařila. Sedli jsme si tady tedy na lavičku, snědli falafel a nabrali energii. Pak jsme udělali nějaké polaroidové fotky, doprošli si zahrady, podívali se na zámek a jeli směrem do další boží kavárny. Tentokrát to byl podnik SUPERSENSE.

Tahle kavárna není zdaleka jen kavárna, ale splněný sen několika lidí se spoustou zájmů. Kromě toho, že si tady můžete dát výbornou kávu, pivo, víno nebo něco na zobnutí, si tady také můžete udělat klasickou nebo i největší polaroidovou fotku, vlastní poster nebo vinyl, zahrát si klasický pinball, případně nakoupit příslušenství pro svůj instantní fotoaparát. My jsme si tady dali ledové espresso (což byla mimochodem hrozná lahůdka) a pivko z nějakého malého, místního projektu. A ještě jsme si koupili nový film do našeho polaroidu a nechali si jednu fotku udělat. Protože být v takovém obchodě s polaroidem v tašce a neudělat si fotku by byla škoda.

Pivo nám nějak zachutnalo, tak jsme se rozhodli zajet do Stadtparku, po cestě si koupit jedno v láhvi a v klídku posedět. Při sezení na pivku přišel hlad a tak jsme se rozhodli vrátit se na Nachmarkt a koupit si ještě trochu falafelu. Po cestě jsme se stavili ještě pro pivko a těšili se. Na internetu se sice píše, že stánky s jídlem mají otevřeno do 11 do večera, ale bohužel tím jsou myšleny restaurace. Klasické stánky zely prázdnotou. Nakonec jsme falafel objevili v nějakém kebabu (ve Vídni teda píšou kebap, což je hrozně divné) a pán nám ho prodal jen tak bez sendviče. Nebyl tak dobrý jako ten opravdu z trhů a bez piva by byl strašně suchý. Ale byl to falafel a to bylo jediné, na čem v tu chvíli záleželo. Snědli jsme si ho u Karlskirche a pak zase naprosto vyřízení vyrazili do bytu.

Další den jsme se probudili do tmavého deštivého dne, tak jsme si ho jeli zlepšit do Sacher café. Alespoň jednu tu čistě turistickou kavárnu jsme dát museli a bez toho, dát si pravý Sacher by Filip asi Vídeň neopustil. Prostředí jsem čekala větší a asi i trochu zajímavější. Obsluhu jsem čekala milejší, ale když jsem viděla, s jakýma (s prominutím) volama, z řad turistů, se tam musí potýkat, asi se to dá pochopit. Každopádně za úsměv by mohli mít dýško, takhle bohužel ne. Ale ten hlavní důvod, proč jsme tam šli - Sacher - očekávání naštěstí splnil, možná dokonce překonal.

Po snídani jsme vyrazili směrem do Schönebrunu. Naštěstí jsme na ten deštivý den měli plán schovat se do zámku na prohlídku. Lístky na prohlídku můžete koupit pomocí automatů, kde zaplatíte pouze platební kartou, pomocí smartphonu nebo na klasických pokladnách. Pokud chcete využít studentskou nebo jinou slevu, jděte na klasickou pokladnu, ale počkáte si frontu.

Na prohlídku si můžete vypůjčit buď papírového nebo audio průvodce a mile Vás překvapí, že audio průvodce je zde i v češtině. Dozvíte se tedy spoustu věcí a i v případě, že němčinu, či angličtinu neovládáte stoprocentně, si prohlídku užijete. Každý si tady chodí tempem, jaké mu vyhovuje, takže se nemusíte omezovat tím, že čekáte na zbytek skupiny. Dovnitř Vás ale všechny vpouští v jednu dobu. Jinak by se také mohlo stát, že se nahrne najednou 8 velkých skupin japonských turistů a to nikdo nechceme. Než přijde čas Vaší prohlídky, můžete si dát alespoň krátkou procházku po zahradách. Prohlídku můžete jít buď krátkou nebo dlouhou. Na té dlouhé zvládnete 40 pokojů, za asi hodinku a stojí to za to. Krátká by byla dle mého názoru hrozně krátká :).

Ze zámku jsme jeli zase zpátky do bytu (což jsme mimochodem měli asi 3 stanice metrem), zastavili se na kebab, pobalili se, připravili na cestu, poklidili a počkali na majitele bytu, abychom ho zase předali. No a odtud jsme zase mířili na Stadion, odchytit studenta a zpět do Prahy. Měli jsme ještě dost času, tak jsme jeli tramvají co to šlo, abychom se ještě pokochali. Pokud budete mít možnost, jezděte po Vídni určitě tramvají a né metrem. Doprava je tady po zemi skvěle pokrytá a alespoň stihnete ještě něco vidět.

A ještě si v té skvělé tramvaji můžete dát sušenku z kavárny.

Na autobusáku jsme samozřejmě byli o hodinu dříve, protože jsem se špatně koukla na odjezd, ale tak alespoň jsme byli v klidu a věděli, že nám to neujede. A po pár hodinách jsme byli zase doma, v Liberci, zachumlaní ve svojí postýlce.

Za jeden víkend se toho ve Vídni dá stihnout spoustu, ale je to místo, na které určitě stojí za to vrátit se. Určitě doporučuji návštěvu kaváren a to jak těch známých, tak menších, novějších podniků. Vídeň nabízí kaváren nepřeberné množství a bude mi trvat ještě spousty návštěv, než projdu alespoň ty, co bych chtěla vidět nejvíc. Vídeň má sice to nejužší centrum malinké, ale i to širší je krásné a všechny domy jsou zde udržované a čisté. Na grafitti zde nenarazíte a když už ano, tak na místech, kde to nikomu nevadí a nejsou to hnusné čáranice, ale opravdu propracované obrazce. Celkově jsou ve Vídni lidi strašně čistotní, nestane se Vám, že odpoledne zakopáváte o odpadky a vajgly a kdyby náhodou, asi od pěti se Vídeň celá uklidí. A pro jistotu znova odpoledne. Měla jsem pocit, že se tam uklízí pořád. A to vlastně ani nebylo moc proč. Rakouská němčina je mnohem srozumitelnější a příjemnější, než ta německá. Je nepravděpodobné, že by se Vám stalo, že se nedomluvíte anglicky. A kdyžtak nohy, ruce... Ono to nějak půjde. Nezapomeňte na Nachmarkt a stavte se na zmrku v Pure Living Bakery, že Vás tam posílám, když jsem na ní už neměla místo :).

A na rozloučenou ještě jedna z PLB. Ano, chytla mě za srdce.. :D

Enjoy!