BERLIN, BERLIN!

Tak je to tady, konečně první článek o cestování. Před pár měsíci byl začátek semestru a já dostala za úkol udělat na němčinu prezentaci o Berlíně. Docela se mi to zalíbilo a říkala jsem si, že bych se tam celkem i ráda podávala. Prokonzultovali jsme to s mužem, řekli si, že to máme kousek a že by to možná stálo za to. Jet ve čtyřech, pronajmout si byt přes airbnb a užít si trochu té berlínské hipsterké kultury.

Jak už to u nás bývá, tímhle rozhovorem to skončilo. Na konci dubna jsem ale procházela facebook a zaujal mě příspěvek jedné kamarádky. Stálo tam, že od 13. do 15. května jedou s přítelem do Berlína a pokud se chce někdo přidat, mají dvě místa. Proběhla tedy doma další konzultace a rozhodnutí padlo během pár minut: JEDEM! Pozvali jsme Lůcu s Havlíkem na trochu toho jídla a vína, domluvili podrobnosti, další den se zarezervoval apartmán a mohlo se jet.

Juchů, jedéém

Vyrazilo s v pátek v devět ráno, po cestě jsme si udělali na benzínce v Německu asi půl hodinový piknik, na kterém jsme si dali rajčatový quiche s polníčkovým salátkem. Bohužel jsem připravovala ráno, tak nebyl čas na focení, ale až budu dělat příště, můžete se na něj těšit. Na kraj Berlína jsme dorazili pořád s rezervou, někdy kolem půl jedné tuším, ale v tu chvíli nastaly problémy.

Klíče od bytu jsme si měli vyzvednout, bohužel, na druhé straně Berlína. A kdo by to řekl, v pátek odpoledne jsou v Berlíně kolony. Jakože strašné kolony. A druhý zádrhel, i přes to, že majitel bytu nám řekl, že nebudeme potřebovat pro vjezd do města zelenou kartu, potřebovali jsme ji. (Respektive nálepku, je to taková jejich vychytávka, kterou se snaží omezit počet aut v centru města. Když vjedete na určité území, máte ho označené speciální značkou a od té chvíle musíte mít na okýnku nalepenou zelenou nálepku, kterou koupíte v autoservisech. Opíší si údaje vašeho techničáku a podle velikosti zaplatíte nějaký poplatek. Kartička pak platí už napořád a dá se využívat v několika městech Německa. My platili s naší octávkou 10 €.)

Je opravdu lepší se podívat předem, abyste hned při vjezdu do města začali hledat nějaký ten servis a ne jako my se po půl kilometru otáčet, být nervózní a nevědět, kde ten pitomej servis najít :D. Každopádně když jsme se otočili, začali už kolony a dojet na místo předání klíčů nám potom trvalo hodinu. Takže do Berlína s rezervou, pokud potřebujete přejet na druhý konec. Ale to nám taky mohlo dojít, že jo.

Klíče jsme přebrali a jeli směrem do bytu. Ten jsme měli ve čtvrti jménem Friedrichshein. Zaparkovalo se auto, rozdělily postele a šlo se objevovat město. Bohužel jsme nemohli jít přímo na metro, které jsme měli asi pět minut a museli jsme jít oklikou, aby se vyzvedly v autě zapomenuté doklady. Proč bohužel, to se dozvíte o pár řádků dál :D. Nasedli jsme na metro a jelo se. Sranda začala po pár zastávkách, kdy jsme zjistili, že metro ve kterém sedíme jaksi nejde tam, kam by mělo, ale jezdí pořád sem a tam mezi asi čtyřmi zastávkami. No, nakonec se nám podařilo vykoumat, že je výluka a musíme přesednout nejdřív na jiné metro, které jezdilo druhý úsek, opět sem a tam mezi pár zastávkami a potom na náhradní autobus. Ve kterém se opakovalo zjištění z auta - přes den nechceš být v Berlíně v jakémkoli dopravním prostředku, který jezdí po silnicích.

Den před tím, než jsme jeli jsme byli na pivu. Padla tam otázka, jestli jedu na nákupy a já odpověděla, že ne. No, samozřejmě se všechno zkomplikovalo a vzít si s sebou jediné boty, které stály euro, nebyl nejlepší nápad. Výhoda ale byla, že jsme jeli na Alexanderplatz, kde je berlínský Primark. No, skočili jsme tam, během patnácti minut jsme vybrali boty a už nikdy víc se tam nechci vyskytnout. Opravdu, když budete chtít na nákupy do Primarku, tomu v Berlíně se vyhněte velkým obloukem. Tolik lidí, že vlastně ani nevidíte na oblečení a hlavně tedy lidi se nechovají jako lidi, ale spíše jako prasata. Když jsem si chtěla vyzkoušet boty a šla jsem k sedačkám, musela jsem se prokopat přes metrovou barikádu bot, které byli ostatní líní uklidit.

Šťastnej člověk. Nové boty a venku z Primarku. A Lůca má novou bundu. Holt Primark je nebezpečný :D.

A pak se konečně mohlo vyrazit do víru města. Překvapením bylo, že vír města vlastně vůbec nebyl vír, ale spíš takový lehký vánek. Všude bylo tak nějak mrtvo a málo lidí. Jasně, na jednu stranu je fajn, když se člověk nemusí prodírat přes davy turistů, ale když tam není pomalu ani jeden u největších pamětihodností, je to trochu divné. Usoudili jsme, že je to asi v Berlíně normální a dál to neřešili. No, nakonec jsme zjistili, že to normální není, druhý den už byli lidi všude.

Selfie musí být.

První den jsme tedy zvládli Televizní věž, Červenou radnici, Berlínskou katedrálu, prošli jsme se po Unter den Linden k Braniborské bráně, Parlament a pak už jsme chtěli jít jíst. No a nastal další problém. Nebylo se kde najíst. Jasně, v centru města nečekáte, že najdete levný hipsterský podnik, po kterém jsme toužili, ale že tam nenajdete téměř žádný podnik byl celkem šok. Snažili jsme se dojít do nějaké čtvrti, kde bychom podnik dle našeho přání (po pár kilometrech už spíš jakýkoliv podnik) našli a nakonec jsme skončili někde na kebabu. Filip tam ochutnal falafel a byl výborný. Já si dala nějaké kuře a hranolky. Místo hranolek přišla na stůl rýže a kuře bylo bez chuti. Ale nevadí, hlad už byl veliký :D. Co přesně měla Lůca a Havlík si teď nevzpomenu, ale vypadali spokojení. Každopádně, žádný zázrak, který by stál za doporučení se nekonal.

Teď k tomu "bohužel jsme nemohli jít přímo na metro", co jsem psala výše. Když jsme se teda najedli, šli jsme na metro, bus, metro, metro a tak dále a domů. A představte si tu zoufalost, když jsme zjistili, že v naší ulici je asi milion supr trupr podniků, kde by se dalo dobře, stylově a relativně levně najíst :D.

Nejlepší začátek dne, co si budem.

Druhý den jsme začali snídaní. Kousek vedle bytu byla kavárna, kam jsme plánovali, že zajdeme. Byl to od pohledu malý, stylový a sympatický podnik. Bohužel ho vlastnili nějací spáči a otevřeno měli až od jedenácti, takže na ní nedošlo. Nakonec jsme našli kousek dál větší kavárnu/pekárnu. Tak jak to mohlo skončit jinak než croissanty. Mimochodem, už je dělám i domácí! Až se na ně vrhnu příště, nafotím a přidám. 

I v Berlíně jsou divný lidi. Zpívající kůň v plavkách.

A šlo se k Berlínské zdi. Jako já věděla, že je to největší galerie pod širým nebem a tak. Ale stejně mě překvapilo, jak moc je veliká. Pořád jsem myslela na to, jak je pro nás těžké představit si, že taková zeď se táhla celým Berlínem a přitom je to relativně nedávná historie. Každopádně jsme prošli jen stranu u silnice, ta druhá byla plná graffiti a to nás nějak netáhlo. Odtamtud jsme šli po Oberbaumbrücke přes Sprévu a druhou stranu. Je to takový suprkůl most, přes který se dostanete pěšky, autem i nadzemkou.

No a kam jsme se přes most dostali? Do Kreuzbergu. Do přesně té hipsterské čtvrti, na kterou jsme se celou dobu těšili. Najednou bylo všude plno malých bister, ruch města, staré baráky. Prostě na co koukat. Dál jsme šli přes Görlitzer park. Řeknu to upřímně, sama bych tam jít nechtěla. Dealer každý asi půl metr a ani schovaná uprostřed naší malé party jsem se necítila stoprocentně vpohodě. Kousek za parkem jsme narazili na malý podnik jménem Xylo's Burger.

Nejde to z fotky vidět, ale jak je na baru v různých jazycích napsáno "Dobrou chuť", chyběla tam čeština. Tak nás to nechal napsat na papír a přidal alespoň provizorně :). 

Nemůžu říct, že jsme nejedli lepší burgery. Masové si bez sebemenších výčitek troufnu říct, že dělám doma lepší. Ochutnala jsem tam ale svůj první vege burger! Byl květákový a moc dobrý! Každopádně, jakýkoli nedostatek co se týče chutě a zpracování burgeru stoprocentně vynahradil majitelův skvělý přístup a úžasné prostředí. Jídlu bych dala asi průměrné 3*, prostředí 5* a obsluha taktéž 5*. Ve výsledku máme tedy krásných 4 a 1/3 hvězdičky. A taky mě to donutilo vyzkoušet i doma nějaký ten burger bez masa. A je v pořadí, když už jsem zase mezi živými.

A pán nám i udělal teamovou fotku.

Po nabrání energie jsme šli směrem k památníku holocaustu a cestou narazili ještě na Sony Center a výstavu United Buddy Bears. Památník je další z věcí, kterou jsem čekala velikou, ale když jsme se dostali do středu, kde mají kvádry několik metrů, zase mě to překvapilo. Kousek jsme se svezli metrem a dostali jsme se k Francouzské a Německé katedrále a starému divadlu. Ty katedrály stojí hned u sebe a trochu nám trvalo, než jsme rozluštili, která je která. Jsou si vážně hodně podobné.

Katedrály, divadlo a tak.

Samozřejmě jsme už byli vyčerpaní a potřebovali jsme další přísun energie. Tak jsme zajeli zpět do Kreuzbergu (což bylo jednodušší, než znova začít něco hledat) a našli si tam kavárnu. Malý podnik, za barem stáli dva usměvaví kluci a na baru leželo na výběr spoustu lákavých dortíků, zákusků, sušenek. Espresso byl pro mě a kluky základ, Lůca si dala čokoládu. Nejsem fanda čokolády, ale tahle vypadala krásně. Havloš k tomu přihodil ještě brownies a já s Lůcou mrkvový dort. Fíla prý na sladké neměl chuť. Tak jsem měla mrkvového dortu jenom polovinu samozřejmě. Nenaděláš nic.

Jenom kouknu na fotku a vrátila bych se pro další kousek.

Prostor byl malinký, takže se špatně fotilo. Ale tak pro představu prostoru...

Při odchodu jsme se ptali na typ, kam zajít na víno. Něco malého, levného a příjemného. Chudáci měli problém něco vymyslet. Zádrhel byl samozřejmě ve slově "levné". Přestože nakonec něco vymysleli, rozhodli jsme se zajít do Lidlu, koupit víno a sýrečky a zůstat večer doma. Lidl má tu výhodu, že se Vám tam málokdy stane, že u vína sáhnete vedle. To se o ostatních marketech říct nedá a ráno by mohl přijít krásný bolehlav.

Ráno jsme vyrazili už jen na blešáky kousek od bytu. Původně jsem chtěla udělat ještě fotku v automatu, kterou jsme den předtím museli vynechat, protože automat, na který jsme narazili někdo použil místo záchoda. Na blešákách nám začalo neskutečně pršet a cestu k automatu už jsem vzdala. Ale Lůca si koupila baťůžek a já svůj první měděný hrnec. Který nakonec bohužel nebyl měděný, ale jenom nabarvený. Ale tak suvenýr no. A poučení pro příští nákupy.

Radost z úlovku. Přece jen ten suvenýr máme.

A už se jelo domů. Jestli jste přečetli celý článek, tak gratuluji. Nějak jsem se zase rozepsala. Co se Berlína týče, mám několik typů. Nečekejte, že budete po městě chodit pěšky. Oproti Paříži, kde to stojí za to, je Berlín dost nuda. Bohužel tam toho k vidění moc nezůstalo a procházení mezi jednotlivými památkami nemá pointu a jiný důvod než uchodit si nožky. Zjistěte si, kde přesně bydlíte, jak se tam zaparkuje, jak se tam projede skrz město a jestli máte někde okolo kavárnu na ranní kafe a něco na večerní posezení. Případně kam se dá zajet (a jak daleko máte Kreuzberg). Než nasednete na metro (či jiný dopravní prostředek) zjistěte si, zda nemá nějakou výluku. Najděte si, jestli máte někde okolo blešáky. Ty u nás byly malé a přesto suprové! Na netu najdete spoustu dalších typů, jako třeba bary v bývalých bunkrech, k tomu jsme se ale bohužel nedostali.

Ještě bych podotkla, že v Berlíně je čerstvě zakázáno využívat služby typu airbnb. My to zjistili, když už jsme měli zaplaceno, tak nám nezbývalo než doufat, že všechno bude vpohodě. A bylo, takže asi není třeba plašit a snad to tak zůstane. A tohle už je vážně všechno. A co vy? Byli jste už v Berlíně? Nějaké vaše doporučení pro příští výlet?                                                                                                            

Už smutek. Hurá zpátky do reality.