V hlavní roli: cizrna! Hummus s domácí tahini pastou

V poslední době jsem nějak propadla cizrně. Když jsem ve městě a potřebuji něco rychle k jídlu, sehnat si nějaký ten hummus je obvykle volba číslo jedna. A falafel jsem si zamilovala při víkendu ve Vídni. Dokopat se udělat si ho i doma mi trvalo asi tak sto let, jelikož jsem vždycky něco zapomněla. Buď koupit cizrnu nebo namočit cizrnu nebo prostě ten nápad tuhle mňaminu vytvořit... Od té doby, co se to ale konečně poprvé povedlo, už na něj nedám dopustit. 

Omam - svět na talíři

Fotky interiéru jsou stažené z ofiko stránek, protože jsem trubka a sama jsem fotila akorát jídlo..

• Název: Omam - svět na talíři
• Lokalita: Liberec
• Typ podniku: Bistro, slowfood
• Nabídka: Maso, vege, vegan, výborná káva
• Hodnocení: 4,5*

Tak mě napadlo, že tady mám stránku nazvanou restaurace. A že na té stránce je smutně prázdno. Přitom v restauracích vždycky všechny prudím tím, že nejdřív všechno tři hodiny fotím a pak teprve nechám spolustrávníky pustit se do jídla. Posledně jsem takhle prudila v libereckém bistru Omam - svět na talíři.

Plánovala jsem tam zajít už dlouho, zatím se ale nikdy nenaskytla příležitost. Což tedy neznamená, že jejich pochoutky jsem ještě neochutnala. Stánek tohoto super bistra se objevil třeba na loňském Street food festivalu v Liberci a také na posledním libereckém Restaurant day. V obou případech jsem se u něj zastavila a potřeba bistro navštívit gradovala.

Hovězí burger s gorgonzolou a cibulovou marmeládou

Dlouho tady nebyl žádný burger a to se muselo napravit. Chtěla jsem vyzkoušet nějaký nový, jednak jsem neměla chuť na klasický bacon-cheddar (ikdyž je vlastně stejně nejlepší) a taky jsem chtěla dát něco zajímavého na blog. Přišla chuť na gorgonzolu a přemýšlela jsem, s čím jí tak spojit. V tu chvíli jsem si vzpomněla na výbornou cibulovou marmeládu, co jsme měli v jedné restauraci k variaci sýrů a jak skvěle se k tomu sýru s modrou plísní hodí. Pak už stačilo jen vybrat salát a představa burgříku byla doma. Mimochodem, ta marmeláda se vyvedla až neskutečně dobrá, mám v plánu jí udělat do zásoby a dát jí k vínu na bagetky.

Buda a Pest, Budapešť

Poslední únorový týden jsme zase výletili, tentokrát byla naším cílem Budapešť. Dříve žádná Budapešť neexistovala, byla to dvě města, na dvou stranách řeky a jmenovala se Buda a Pest, jak napovídá název článku. To jenom taková malá vědomostní vsuvka.

V Budapešti jsem byli podruhé, první návštěvu jsme zvládli v listopadu 2016. Oba výlety byly tedy v dost podobném počasí, jeden před zimou, druhý na konci zimy. Je to trochu škoda, protože jsme neměli možnost zažít Budapešť v opravdu krásném počasí, kdy jsou všichni neustále někde v parku, pije a jí se nejvíce venku, obvykle na dece... Ale není všem dnům konec, třeba to ještě někdy také vyjde :).

Hrozně mě překvapilo, jak moc je Budapešť velká a kolik toho v ní vlastně najdete. Je tam spousta památek, velkých památek, které Vás zaujmou, když u nich stojíte. Do té doby je obvykle ani nevidíte, což je prostě divné. A také tedy spousta památek, které se jako památky jenom tváří. Pokud se do Budapešti podíváte, povšimněte si, jak jsou stavby dokonale, rovně postaveny. Stavba, která se totiž tváří, že tam stojí stovky let, ve velkém množství případů vyrostla před cca 150 lety. Podle toho, co jsem se dočetla, tak když se slavilo výročí tisíce let od příchodu Maďarů v roce 1896, Budapešt se chtěla pořádně ukázat a začaly se hojně stavět bulváry, kostely, paláce a památníky.Vyrostla spousta krásných budov, mezi které patří i Parlament (1904). Jelikož jsme měli průvodce, ani jsme tentokrát nevyužívali aplikaci Triposo, jelikož jsme měli živého průvodce, který je v Budapešti za domorodce už dva roky, ale aplikace existuje a funguje, to jsme otestovali.

Plněné bramborové knedlíky se zelím a cibulkou

Konečně jsem zase funkční, po náročném zkouškovém a mám u vaření čas fotit a začít napravovat tu díru tady. Bez jídla jsme se samozřejmě neobešli, takže jsem vyzkoušela nějaké dobroty, něco stojí za to udělat znova, nafotit a podělit se s Vámi, jiná jídla radši vynechám a samozřejmě jsme se neobešli i bez klasik, které tady třeba i jsou. 

Jedna klasika, která doteď na blogu nebyla, jsou právě bramborové knedlíky plněné uzeným masem. Bramborové knedlíky obecně už od dětství miluji a těsto jsem mamce ujídala ještě nevařené (když chtěla pomoct při plácání placek, musela dělat výrazně větší várku, protože co bylo na prstech, to se mohlo ujídat, ach ty časy). Když se k tomu přidá ještě dobré uzené maso, pořádně mastná cibulka a hodně (hooodně) zelí, jsem v sedmém nebi. Je to trochu sebevražda a bez půl litru dobrého piva je podle manžela ta dobrota nezpracovatelná. No, možná by se to i dalo, ale člověk by pak nezvládl sníst tolik a to by byla škoda. Než jsem se dopracovala k těm pro nás dokonalým knedlíkům, nastrouhala jsem více brambor, než bych dokázala spočítat. Ale tenhle postup je dle mého nejjednodušší a taky nejchutnější. Jako důkaz bych Vám mohla dát fotku našich nacpaných břuch, ale nechci Vás děsit...