Food Truck Show v Praze

Přes víkend jsem se k vaření nějakých složitostí tak nějak nedostala. V sobotu jsme byli na Food truck show a v neděli jsme měli chuť na něco lehčího, tak se alespoň můžete těšit na krátký recept na fazolky na slanině :). 

Každopádně vrátíme se k Truck Show. Bylo to rozhodnutí hodně na poslední chvíli, ve středu jsem se nudila ve škole, brouzdala po netu a snažila se najít něco k semestrálce. Při tom hledání jsem narazila na něco mnohem zajímavějšího - na článek o tomto food festivalu. Odkaz jsem poslala manželovi a rozhodnutí padlo téměř hned - musíme jet! 

O co vlastně šlo? V Praze na náplavce se sjelo několik desítek vozidel plných pochutin. Většina trucků byla českých, ale byl to první ročník, takže si myslím, že je to více než pochopitelné. Jediný francouzský byl bohužel česko-francouzský, ale samozřejmě jsme se tam museli stavit i tak :). Dále jste mohli najít stánky z Belgie, Maďarska, Polska, Německa, USA a Itálie. 

Do Prahy jsme se dostali po 12, z Karláku se prošli kousek po Praze (v Myslíkově ulici jsme narazili na skvěle vypadající pekárnu Petite France, bohužel jsme si řekli, že se v ní stavíme až cestou zpět a to už jsem byla bolavá a zmrzlá, takže odloženo na příště, ale určitě to přijde brzy!), prošli přes náplavku na druhé straně a pokochali se pražskými farmářskými trhy. To je něco, co nám v Liberci bohužel chybí. Farmářské trhy tu sice máme, ale jsou malé, nabídka také není moc velká a chybí tomu ta atmosféra a kultura. 

Před druhou hodinou jsme dorazili na místo. Spoustu lidí nadává, že už u vchodu byla šílená fronta. Tak já nevím, možná se to po našem příchodu zhoršilo (?), ale frontu jsme stáli 10, maximálně 15 minut, svítilo sluníčko, my si povídali a těšili se, až něco ochutnáme. Buď jsme vytrénovaní z Paříže, kde malá fronta znamenala hodinu, nebo si prostě jenom všichni hledali záminku na něco nadávat. 

Když jsme si vystáli tu (strašně dlouhou) frontu, otevřel se před námi prostor náplavky plný lidí a front. To nám naštěstí náladu nepokazilo, když jsme vyrazili na food festival, s frontami jsme počítali. Nejdříve jsme si chtěli projít, co kde je za stánky a pak si něco vybrat. V nabídce bylo samozřejmě spousty a spousty dnes módních burgerů. To jsme se rozhodli hned, že si nějaký dáme, ale až později. Tak jsme šli dál a potkávali stánky s wrapy, stánky s kávou, čerstvými těstovinami, burritos, fast foodové stánky trochu jinak, až jsme došli k stánku Bonjour bistro.

Naše bříška už brečela hladem, tak jsme se zařadili do fronty a rozhodli se vyčkat na první jídlo. V průběhu fronty, ve které jsme stáli asi tak 30 minut jsme se rozhodli, že si dáme Tartine Fermier, což byl Dlouhý toast zapečený s Francouzským sýrem (brie), francouzským salámem a sušenou cibulí, servírovaný s lehkým salátem z baby špenátu. V nabídce bylo několik druhů toastů, například s ančovičkami, cibulačka, fazolky (proto jsme je také hned v sobotu měli doma) nebo grenaille brambory s rozpečeným (samozřejmě francouzským) sýrem. Původně jsme si chtěli k toastu dát ještě právě brambory, ale zrovna se dělala další várka a nám se nechtělo čekat, tak jsme si dali toast napůl a nechali místo na další ochutnávání. Každopádně toast byl excelentní a určitě vymyslím domácí verzi.

Jako druhý jsme navštívili stánek Tacos Y Burritos. No, objednali jsme si Taco di Carne Adobo. Bylo to taco s hovězí směsí, lehce pálivé a opravdu moc dobré, akorát toho bylo opravdu malinko, taková jednohubka, která nám ještě vychladla, protože v tu chvíli začala být pořádná kosa a my si šli ještě počkat na pívo, ale to je naše chyba. Každopádně jsem zjistila jednu věc. Nevím, jak vypadá taco. Teda teď už ano, ale někde jsem předtím získala mylnou představu a jsem ráda, že jsem se na food festivalu opravdu přiučila něco nového o jídle.

Ale vážně, já si myslela, že je to zapečené a jakoby zmáčklé dohromady. No hlavně, že to bylo dobré :). 

Zmrzlej, hladovej, ale pořád s úsměvem. A tak to má být! 

No, teď už nám (obzvláště mě) začala být vážně zima. Mě bolely nohy jak čert (no jo, kdo jiný než Leontýna si vezme na náplavku podpatky, že jo). Tak jsme se rozhodli dát si konečně toho burgera a pak už to asi ukončit. Né, že bychom nechtěli ochutnávat dál, ale asi bych se brzy rozbrečela bolestí nebo přimrzla k zemi. Původně jsme měli vybraný stánek, kde měli takové menší burgery a říkali jsme si, že by to bylo ideální, že bychom každý dali jeden a ochutnali toho alespoň víc. Ten stánek jsme již nenašli, takže buď vyprodali nebo jsme prostě jenom sleponi :). Vybrali jsme tedy Belgický Urban Cook a šli stoupnout do fronty.

Na fotku se mi paní bohužel neusmála :). 

Tady byla vážně skvělá organizace. Milá, usměvavá paní v dodávce vybírala objednávky, ke kterým si brala jména. Vždy po asi deseti lidech to stopla a čekalo se na vydání. Mezitím, co se objednávalo, už kuchař připravoval diktované burgery, ty se potom postupně rozdaly a jelo se další kolo. Při čekání jsme vybrali Rock burger. No, popravdě jsme asi dostali jiný, protože jsme si vybrali jeden z mála, ve kterém neměly být houby a já tam přecejen na nějakou narazila. Nebo nám chtěl kuchař prostě přilepšit :). Každopádně burger byl vynikající a i s tou houbou jsem to zvládla. Ale bohužel nějak zapomněla vyfotit. K tomu bramborové hranolky s dobře ochucenou majolkou a zbytek piva, které jsme měli už k tacos. Mimochodem, pívo bylo z Počernic a bylo taky moc dobré.

No, to už byly čtyři hodiny, oba jsme byli promrzlí a já ulovila poslední dva lístky za hoďku z Prahy. Tak jsme se sebrali a jeli, tak akorát najedení, příjemně unavení a zase s novým zážitkem domů. Opravdu jsem si přečetla spousty a spousty negativních komentářů na facebookové události akce, ale nenechte se tím odradit a vyzkoušejte některý z dalších ročníků. Nemusíte ani čekat rok, před chvílí jsem se dočetla, že další se plánuje už na podzim :).

Konečně tedy první food festival a už se těším na léto, až vyrazím na další. Třeba se tam potkáme.
Mimochodem, budu ráda, když necháte komentář, ať už jste byli na tomto festivalu nebo nějakém jiném třeba loni - jaký byl, co se Vám líbilo? Co zase tak moc ne?