Butter chicken

Tahle indická pochoutka pro mě byla taková malá výzva, pro kterou jsem se rozhodla během pár minut. Na nedělním restaurant day, který pro nás byl již druhý v roli stánkařů, jsme konečně také něco pořádně ochutnali. Vyhnala jsem manžela, ať jde na lov a on přinesl spoousty skvělých ochutnávek. Jednou z nich bylo právě i butter chicken, pro nás oba premiéra a totální láska.

Indická kuchyně je pro mě celkově taková jedna velká neznámá, ale rozhodla jsem se, že je potřeba to napravit a začít se v tomhle směru trochu vzdělávat. Sedla jsem tedy k počítači a začala dělat průzkum. V nepřeberném množství receptů jsem zjistila hlavně jednu věc - na vaření indické kuchyně je potřeba veliké množství koření. Než abych obíhala půlku Liberce, zašla jsem rovnou do Kouzla koření v Pražské ulici. Miluji tu vůni, osobní přístup, krásné balení a obří výběr jak na pečení, tak na vaření - zatím ze zkušeností, cokoliv si přeji, to tady dostanu :). Pak už jenom donakoupit pár dalších surovin, vykostit kuřecí stehna, ze kterých mělo být původně kuře na paprice a začít z těchto ingrediencí kouzlit v kuchyni.

Hruškový koláč s ořechovou drobenkou

Juchů, zima je tady. My máme doma už asi dva týdny výzdobu, letos se nám povedlo předběhnout i obchodní centra :D. Zima, to je pro mě hlavně vůně skořice a proto mě napadlo udělat tenhle skvělý, skořicí provoněný koláč s vysoce návykovou ořechovou drobenkou. Recept na tenhle koláč jsem si strašně dlouho chránila na malinkém útržku a pak, když už se útržek skoro rozpadl jsem ho přepsala do svojí kuchařky. Tam jsem si ho teď ulovila a chci se s Vámi podělit.

Králík dušený na červeném víně

Že miluji jídla na víně, obzvláště červeném, jste si už asi stihli všimnout. Dělám je relativně často a obzvláště, když je nějaká významná událost, máme návštěvu nebo si prostě chceme pořádně pochutnat. První co mě napadne je většinou hovězí nebo jiné červené maso, tentokrát jsme ale chtěli něco jiného. V tu chvíli jsem si vybavila, že téměř dva roky zpátky jsem dělala výborného králíka, kterým se nacpal dokonce i můj synovec, který mi většinou do jídla jen tak dloubne. 

Banana bread, aneb banánový chlebíček s čoko kousky

Venku začíná být zima, ani ne za dva měsíce jsou Vánoce (jupí!) a je třeba začít po všech těch letních dietkách začít pořádně jíst, ať nás to s prvním sněhem neodfoukne.

Sezamová pasta Tahina

O víkendu jsem se pustila do cizrnových orgií. O tom ale až příště. Než pro Vás připravím recept na domácí hummus, rozhodla jsem se začít příspěvkem o domácí pastě tahini (narazíte na název tahini, tahina nebo i tehina, na středním východě se můžete setkat ještě s jinými názvy jako třeba tchina). Tu si samozřejmě můžete koupit, ale vzhledem k tomu, že je domácí výroba TAK STRAŠNĚ jednoduchá, je škoda nevytvořit si jí doma, protože domácí suroviny jsou nejlepší. A také Vás cenově vyjde asi tak na polovinu a to se také vyplatí. 

Lehce ostrý řepový krém

Tahle polévka vznikla vlastně naprostou náhodou - jednou jsem byla nemocná, dostala chuť na polévku a z nějakého důvodu mě napadlo koupit řepu a udělat krém. Ten den jsem se k tomu nakonec nedostala, takže jsem vařila už v lepší formě a zrovna přišla nálada experimentovat. Řepa má krásně teplou barvu a výraznou chuť, takže na podzim dokáže úžasně zahřát a krémové polévky jsou v tomhle ročním období celkově moje velká láska.

Hovězí guláš po italsku

Na jednu stranu mi léto a sluníčko chybí už teď, na druhou stranu nastalo to roční období, kdy se bez výčitek můžeme cpát vydatnými polévkami, omáčkami a dobrotami jako je hovězí maso na červeném víně.

Popravdě bych se hovězím na červeném zvládla stravovat asi každý den a proto se snažím vymýšlet nové a nové variace, abych nedělala každý víkend pořád dokola Boeuf bourguignon. Tentokrát jsem se rozhodla udělat guláš provoněný italskou chutí. Původně ten nápad vznikl kvůli snaze vytvořit chléb, který jsme si dávali v Itálii a dokázala jsem si představit, jak by to k němu ladilo. Chléb muselo zastoupit bramborové pyré, protože se prostě nikomu vždy v kuchyni nedaří a chléb dopadl "trochu" jinak, než jsem si původně představovala :D.

LIDL FOOD CHALLENGE ve formě Dýňového quiche

Před nějakou dobou jsem se dozvěděla o soutěži pro bloggery, kterou pořádá Lidl. No, co si budem povídat, takový kurz vaření s kuchařem takové velikosti, jako je pan Paulus, by byl jedním ze splněných snů. Takže nezbývalo, než se zamyslet a dát dohromady nějakou halloweenskou dobrotu.

Když se řekne halloween, první co mě napadne je dýně. Když se řekne Leontýna, první co mě napadne je quiche. Ne, teď vážně - sladkých receptů z dýně je spoustu, sama mám některé oblíbené, ale v poslední době mě baví vymýšlet spíše ty slané pochutiny. Minule to bylo rizoto, tentokrát quiche, bůhví, co to bude příště. Předpokládám, že toho bude spoustu, jelikož nastalo krásné dýňové období podzimu.

Quiche s rajčaty

Rozhodla jsem se, že je na čase Vás potěšit dalším quichem. Na quichi se mi strašně líbí to, že je výborný jak teplý, tak studený. Tudíž si ho můžete doma udělat jako předkrm, dát si ho k večeři nebo si ho s sebou vzít do práce v krabičce k obědu, ideálně s nějakým dobrým a lehkým salátkem. Nebo ho nechat doma manželovi či dětem, když máte v plánu být celý den pryč a víte, že potřebujete pro strávníky něco, kde je minimální příprava, jinak by to nemuselo dopadnout dobře...

Doma je jasným favoritem sice kozí s lilkem, ale pro dobro blogu jsem usoudila, že je třeba udělat nějaký jiný. Před Restaurant day jsem dělala quche jak divá, abych zkoušela nové kombinace a poté vybrala pár vyvolených na akci. Rajčatový byl jedním z nich a to především proto, že je uplně jiný, než třeba právě kozí. Je v něm jenom jeden bílek, tudíž není po upečení tak nafouknutý a hlavně není vůbec smetanový. Díky kombinaci rajčat, bylinek, oliv a sýru Vám bude možná připomínat pizzu, potažmo celou italskou kuchyni a léto.

Korpus z křehkého těsta (sladká i slaná verze)

Tak jsem se rozhodla, že pro zjednodušení Vám sem hodím samostatný recept na korpus, který používám na quiche a ve sladké verzi na spoustu koláčů. Korpus pak můžete plnit čím chcete, ať už se inspirujete některým z quichů zde na blogu, sladkých koláčů, nebo vymyslíte náplň úplně vlastní. Každopádně si myslím, že tenhle recept by neměl doma chybět nikomu :).

Na jednu koláčovou formu budete potřebovat:

• 210 g hladké mouky
• 127 g másla
• 3 lžíce rostlinného oleje
• 4-6 lžic ledové vody
• 1 kg čočky (nebo jiných luštěnin)

Slaná verze:

• ¾ lžičky soli
•  ¼ lžičky cukru

Sladká verze

• ¼ lžičky soli
• 2 lžíce cukru

Nejdříve smíchejte mouku, sůl a cukr. K mouce přidejte máslo nakrájené na malé kousky společně s olejem. Promněte konečky prstů do konzistence ovesných vložek (konečky prstů používáme místo dlaní proto, aby se máslo nerozpouštělo).

Přidejte vodu a opět konečky prstů propracujte tak, aby vzniklo vláčné těsto. To dejte na pomoučněný vál a propracujte. Tlačte ho od sebe cca 15 cm hranou dlaně. Takto propracované zabalte do folie a dejte na hodinu do lednice (sladké klidně na dvě).

Odleželé těsto rozválejte na placku o něco větší, než je koláčová forma, forma vymažte máslem a vložte ho do ní. Zatlač

te těsto do okrajů. Kraje nechte ideálně trochu silnější, aby se nerozpadaly. Přesahující těsto odstraňte (můžete ho použít třeba na sušenky nebo minikoláčky).

Pokud máte luštěniny, zatěžkejte korpus - zmačkejte kus pečícího papíru, rozložte ho na korpus a vysypte čočku.

Pečte při 200°C (horkovzduch) nejdříve 9 minut, vyndejte čočku, propíchejte vidličkou a pečte ještě 2-3 minuty. Takto máte připravený částečně upečený korpus.

Pokud chcete korpus zcela pečený, pečte nejdříve 9 minut a po sundání čočky cca 10 minut, než zezlátne.

A teď už se kreativitě meze nekladou, plňte podle vlastního uvážení a hlavně si pochutnejte :). A vytiskněte si PDF verzi, bude se Vám hodit :).

d

Pár kousků, které najdete i tady.. 

Bezlepkový čokodortík s mořskou solí

Tuhle dobrůtku jsem dělala i na skvělou akci jménem Restaurant day. Jde o událost, kde amatéři a milovníci vaření můžou ukázat trochu toho svého umění. Food festival, kde jsem se postavila ke stánku z druhé strany mě absolutně dostal a nemůžu se dočkat dalšího. Akce se koná jednou za čtvrt roku a to v několika městech, tak si zjistěte, jestli třeba i v tom Vašem.

Městečko Vieste v jižní Itálii

Přeji Vám krásné a horké úterní odpoledne. Po té, co jsme se vrátili z Vídně jsem se sotva stihla rozkoukat v Čechách a už jsme zase byli pryč. Tentokrát na cestě na Gargano, respektive do krásného městečka jménem Vieste.

Vídeň. Malá Praha, nebo Paříž?

Vídeň, které se také říká malá Praha pro mě byla spíše taková malá, cenově a vzdálenostně dostupnější Paříž.

Samozřejmě jsme museli aktualizovat fotku z Schönebrunu :)

S manželem jsme se rozhodli sem jet koncem července a to jakožto společný dárek k prvnímu společnému roku jako pan a paní B.. Chtěli jsme někam na víkend, někam kam se dostaneme rychle, kam jezdí autobus, kde je to hezké, kde jsme ještě nebyli a kam bychom jednou chtěli. A tak se tedy jelo do Vídně.

Bramborový salát na grilu

Vypadá to, že se počasí konečně zase trochu umoudřilo a my se z vyhřáté kuchyně budeme moci vrátit na zahrady ke grilům. Pokud už nevíte, co dělat ke grilování jako přílohu, dneska Vám dám typ na skvělý salát. Když jsem ho poprvé ochutnala, nevěřila jsem, že něco tak jednoduchého může být až takhle strašně dobré. 

Dýňové rizoto

Musím se přiznat, že ještě tak dva roky zpátky jsem jenom tak nějak z povzdálí věděla, že existuje italské rizoto a že to, co my běžně jíme vlastně rizoto není. Sice mám vzpomínky na rýži se zbytkem kuřete, zeleninou a nakládanou řepou v paměti zaryté z dětství v té nejlepší možné formě, ale přecijen to pravé itelské je pravé. A pravé je vždycky lepší. A navíc se dá dobře jíst s vínem. A víno, to je nejvíc, že jo.

Většinou dělám jenom sýrové a to už jen proto, že tak v 90% případů na něj mám všechno doma, takže ideální jídlo na línou neděli. Ale teď se mi doma válela krásná obří dýně, kterou jsem si koupila na Libereckých farmářských trzích (ten den jsem si tam také koupila dvě obrovské cukety, spoustu kořenové zeleniny, rajčata, 2 krásné svazky kytiček a bůhví, jestli ne ještě něco... Popravdě nechápu, jak jsem to všechno dotáhla domů, jen tak mimochodem). Chtěli jsme si dát rizoto a chtěla jsem zpracovat dýni. Tak jsem se pustila do experimentu, ze kterého vznikla oranžová krémová mňamka.

Tarte au citron

Po dlouhé době tady máme něco sladkého. Tenhle koláč vznikl tak, že jsem byla ve své oblíbené Mikyně na kávě. Když si tam dám kávu, tak tomu dortíku prostě neodolám. Jediný problém je vybrat, kterou z těch dobrot zrovna okusit. V jedno slunečné odpoledne to vyhrát citronový koláč. Vypadal (a chutnal) tak dokonale svěže, že odolat nešlo.

Při odchodu jsem ho samozřejmě musela pochválit a bohužel mi bylo řečeno, že jsou sice moc rádi, že chutnal, ale že asi dlouho nebude. Proboha proč? Já ho chci jíst pořád. Příliš velká náročnost přípravy neláká kouzelníky ho tvořit na každý den. No dobře, to je pochopitelné. Tak nezbývalo, než googlit a pokusit se dortík vytvořit doma. Nakonec jsem vhodný recept našla ve francouzštině, přeložila a tvořila. No a teď máte tu dobrotu k dispozici i tady :).

Boeuf Bourguignon, francouzská hovězí klasika

Tak jsem přemýšlela, co dnes přidat za recept. Když jsem se po té své dvouměsíční (fuj) pauze vrátila mezi živé, všimla jsem si, že tady ještě není recept na hovězí po burgundsku. Což vzhledem k tomu, že je to podle mě naprosto dokonalé jídlo je velká škoda. Teď se navíc blíží víkend, což znamená, že máte čas vrhnout se na takovou tu časově trochu náročnější kuchyň (která Vám ale na chuti ten čas milionkrát vrátí!).

Toastový chléb

Přesto, že toastový chléb je jediné pečivo, které ještě dobrovolně kupuji v obchodě, bylo potřeba vyzkoušet ten domácí a porovnat rozdíl. No, rozdíl tam je a pořádný. Domácí toastový chléb mnohonásobně více nasytí, má výraznou máslovou chuť a mnohem lepší konzistenci (obzvlášť třeba u francouzských toastů, kdy se nám ve vejci nerozmočí).

Musím podotknout, že tahle porce byla pro dva lidi. Trochu jsem nás přecenila, ten jeden sendvičový by bohatě stačil.. Není to kupované a ošizené, no :).

Hovězí burger s avokádem

Rozhodování, jaký recept dám po té dlouhé pauze jako první bylo těžké. Nakonec jsem se rozhodla pro tenhle burger. Proč? Protože je jiný, protože je výborný a protože jsem malinko závislá na avokádu. Na dva kousky budete potřebovat:

BERLIN, BERLIN!

Tak je to tady, konečně první článek o cestování. Před pár měsíci byl začátek semestru a já dostala za úkol udělat na němčinu prezentaci o Berlíně. Docela se mi to zalíbilo a říkala jsem si, že bych se tam celkem i ráda podávala. Prokonzultovali jsme to s mužem, řekli si, že to máme kousek a že by to možná stálo za to. Jet ve čtyřech, pronajmout si byt přes airbnb a užít si trochu té berlínské hipsterké kultury.

Jak už to u nás bývá, tímhle rozhovorem to skončilo. Na konci dubna jsem ale procházela facebook a zaujal mě příspěvek jedné kamarádky. Stálo tam, že od 13. do 15. května jedou s přítelem do Berlína a pokud se chce někdo přidat, mají dvě místa. Proběhla tedy doma další konzultace a rozhodnutí padlo během pár minut: JEDEM! Pozvali jsme Lůcu s Havlíkem na trochu toho jídla a vína, domluvili podrobnosti, další den se zarezervoval apartmán a mohlo se jet.

Juchů, jedéém

Segedínský guláš

Já osobně mám segedín strašně ráda. Můj muž už bohužel tolik ne, takže když jsem na něj dostala chuť, trvalo asi půl roku než jsem ho udělala. Respektive než ta chuť byla tak obří, že fakt, že to není manželovo top jídlo mi byl tak trochu jedno :D. Každopádně, když jsme ochutnali tenhle segedín podle Vaňka, muž usoudil, že takhle dobrý segedín nikdy neměl a já dostala zelenou, abych ho udělala znova (juchů!). 

Houskový knedlík

Recept na houskový knedlík už je tady jako součást receptu na hovězí guláš s pěti, ale takováhle klasika si přece zaslouží samostatný recept. Tenhle recept je opravdu ověřený. Knedlík je výborný, je u něj stoprocentní úspěšnost a i když dáte omylem hladkou místo hrubé mouky, knedlíček se povede, jenom Vás zaplácne asi ještě o trochu víc :).

Bulky na hamburger

Ano, ano, ano! Konečně se mi povedlo vytvořit dokonalé bulky, které skvěle ladí s masem, nerozpadají se, jsou nadýchané, mají požadovaný tvar.. No prostě jsou dokonalé. Když jsem dělala před pár týdny francouzské bulky, hned mě napadlo, že by to mohlo být ono. Zbývalo jen vyzkoušet a k tomu jsme se konečně dostali ve čtvrtek večer. Nakoupila jsem, strávila nějaký čas v kuchyni a užívala si pocit naprosté radosti, spokojenosti a vítězství. Povedlo se, bulky jsou na světě! Co že jsem teda nakoupila?

Borůvkový koláč

Miluju borůvky. Štve mě, že jsou k dostání relativně málo, že stojí celkem dost a že můj muž je línej se mnou jet v létě do lesa je sbírat. Ale to mě neodradí od toho, abych je milovala a jednou za čas z nich něco nevytvořila. Třeba takové čokoládové muffiny s borůvkami jsou pořádná mňamka. Tentokrát jsem ale měla chuť vytvořit něco lehkého, na čem opravdu vynikne chuť čerstvých borůvek.

Špenátové pesto

Tak se stalo, že jsem měla doma přebytek špenátu a potřebovala jsem vymyslet, jak ho zpracovat. Po chvíli přemýšlení mě napadlo vyzkoušet z něj udělat domácí pesto a za ten nápad jsem vážně šťastná!

Bazalkové pesto je všeobecně známé a já měla matné tušení, že by šlo udělat pesto i z jiných surovin. Špenát mi připadal na vyzkoušení ideální. A taky byl! Hnedka jsem ho využila jako ideální omáčku k rychlým špagetám (tento týden vlastně již dvakrát...) a suprovou náplň do quiche. Mám v plánu ho při nejbližší možné příležitosti nacpat taky do nějakého sendviče, na bagetku nebo do salátu. Věřte mi, že až ho ochutnáte, napadne Vás spoustu jídel, do kterých se bude skvěle hodit. Hlavně teď, na jaře, kdy takové svěží dobroty přijdou k chuti :).

Lososový krém, aneb lososový tatarák trochu jinak

Miluji návštěvy, miluji jídlo a miluji, když můžu někoho pohostit. A to ať už tím, že celé odpoledne dělám boeuf bourguignon nebo upeču domácí bagetky, nakoupím sýry a víno a užijeme si klidný zobací večer.

Tohle skromné pohoštění bylo, jak vidíte podle skleniček, pro tři strávníky. Přišel k nám na návštěvu skvělý kamarád Michal (ještě jednou děkuji za kytičku!). Kromě sýry a klobáskou obloženého prkénka byly domácí bagetky s lososem, s domácí tapenádou a mým bylinkovým máslem. 

Ale i k takovému sýrovo - bagetkovému pohoštění mám ráda, když se mohu blýsknout něčím domácím (kromě těch bagetek teda). Asi každý má nějaké to jídlo, které jeho partner nejí.. Můj muž nepozře rybu a kopr, já zase játra nebo houby. Takže jsem samozřejmě zajásala, když Filip jednou prohlásil, že uzeného lososa by asi možná i chtěl ochutnat. Takže jsem ho hnedka koupila a začala vymýšlet.

Chtěla jsem to muži trochu zjednodušit (hlavně ze sobeckého pohledu - nechtěla jsem ho napoprvé vyděsit, abych se doma takového odhodlání k rybě ještě někdy dočkala..). Původně jsem si říkala, že udělám tatarák a kopr vyměním za petrželku. Nakonec ještě přibyla smetana a vznikl krém, který je výborný na bagetce, určitě na rozpečeném toastu nebo jako lehký oběd do sendviče. 

Petits pains au lait aneb francouzské bulky podle Vaňka

Minulý víkend jsem dala na instagram fotku svojí snídaně s komentářem ,,Tak teď mi řekněte, co je lepšího, než dát si k snídani čerstvé domácí pečivo?". Na stejnou otázku se ptám i tady a teď Vás.. Podle mého názoru nic, samozřejmě, když je to pečivo dobré :).  

Francouzské pečivo mám spojené hlavně se sladkým pečivem nebo s křupavými bagetkami. Tu zuby lámající a chuťové buňky okouzlující křupavost u těchto bulek sice nenajdete, ale s máslem k snídani a to ať už nasladko nebo naslano s nimi určitě radost (sobě i ostatním) uděláte.

Fougasse a ratatouille, aneb dvě krásky z francie a k tomu růžová panenka

Konečně je to tady. Venku svítí sluníčko a člověk má hnedka chuť dát si k obědu něco lehčího. Tak jsem přemýšlela, prošla kuchařky, zašla na nákup a nakonec vznikla minutková panenka s ratatouille a fougasse. Samozřejmě panenku můžeme nahradit jakýmkoli jiným masem nebo maso třeba úplně vynechat a dát si lehké, jarní vege jídlo.

Předpokládám, že italskou focacciu známe všichni. Francouzská fougasse je už méně známá, i pro mě je to novinka a milé překvapení. Suroviny i zpracování jsou až na pár detailů hoodně podobné, chuť je ale zase o něčem jiném. Jasně, je to kynuté pečivo z bílé mouky, takže když hledáte, stejnou chuť najdete, stejně je to ale příjemná obměna. Grilovací sezóna se blíží a k pořádné grilovačce patří ideálně dobrý salát a domácí pečivo. Tímhle určitě návštěvu nebo rodinu okouzlíte.

Quiche s kozím sýrem

Minulý týden jsem si potřebovala udělat radost a byla jsem v Praze. Tak jsem zašla do Paula, protože jídlo už mě holt zajímá víc jak oblečení. Možná to má i nějakou spojitost... No, každopádně jsem si tam dala výborný quiche a to mě konečně dokopalo vyzkoušet doma nějaký svůj. Paul je na každodenní rozmazlovačky drahý a co si budem povídat, taky celkem daleko.

Konfitovaná kachní prsa s červeným zelím

Jasně, vařit neznámé speciality je strašně fajn, ale občas člověk prostě dostane chuť na pořádnou českou klasiku. A tak to bylo u nás minulý víkend. Vyhrála to kachna. A vlastně jsme to vyhráli i my! Protože byla boží :). Nebojte se, že Vás konfit zabije tím množstvím tuku, naopak, maso je křehoučké  a šťavnaté a v kombinaci s karlovarským knedlíkem se to vážně dá přežít i v případě, že musíte později ještě vykonávat nějakou aktivitu. I když stejně doporučuji žádnou neplánovat...

Karlovarský knedlík

Vypadá krásně, chutná výborně a je to skvělá alternativa ke klasickému houskovému. Proč k houskovému? Není to až takový zabiják. Čím to? Především chybějící moukou a droždím. Houskové knedlíky osobně miluju, ale občas mám pocit, že kynou ještě pár hodin v mém břiše. No, možná kdybych si jich nedala pět.. 

Neříkám, že se hodí naprosto ke všemu, ale například ke kachně, ke které jsem je teď dělala byly výborné. A to jsem vždycky byla absolutní zastánce bramborových ke kachně. K takové svíčkové udělají určitě také parádu. K rajské už si je představit úplně nedokážu, ale co není, může být. Vyzkoušejte, ochutnejte a sami uvidíte, k čemu se Vám budou hodit.

Hruškový koláč

Tenhle koláč vznikl tak nějak naprosto náhodou, ale určitě se u mě v kuchyni neobjevil naposled. Byli jsme na nákupu a já zahlédla krásné hrušky. Tak bylo jasné, že s nimi něco budu muset vytvořit. Koupila jsem je, strčila do ledničky a pár dní se nic nedělo.

Po těch pár dnech jsem si na ně vzpomněla, vyděšeně je šla zkontrolovat a naštěstí byly ještě v pořádku. Tak jsem usoudila, že by bylo asi lepší je rychle zpracovat, abych neměla další infarktový stav. Přemýšlela jsem, co mám doma a na co bych měla chuť. Bylo jasné, že nějaká česká buchta to nebude, spíš něco takového.. Francouzského.. Křupavého..

Řepové carpaccio

Hovězí carpaccio asi známe všichni, ale co to řepové? Pravděpodobně jste o něm minimálně slyšeli, dost možná jste ho už i jedli a teď přináším inspiraci, jak si ho udělat doma. 

Mimochodem, ještě než se vrhnu na recept, víte, proč se carpaccio jmenuje carpaccio? Já si ještě nedávno myslela, že to v italštině znamená třeba tenký plátek nebo tak něco, ale v Ano šéfe! jsem zjistila, že je to jinak. Tedy alespoň s tou Itálií jsem nebyla daleko. Carpaccio (původně hovězí) vzniklo v Benátkách, kde dostal šéfkuchař za úkol přinést jídlo ze syrového masa, ale ne tatarák. Tak nakrájel svíčkovou na tenké plátky, pokapal je majonézovou omáčkou a tuto dnes oblíbenou a vcelku běžnou specialitu podával. Jídlo mělo tak velký úspěch, že ho brzy musel zařadit na menu. Jméno vybral podle malíře Vittore Carpaccia, který měl zrovna v Benátkách výstavu a jeho díla mu pokrm připomínala. To jenom trochu vzdělání, mě to připadalo zajímavé :).

Balkánský sýr naložený podle Leontýny

Tak a máme tady další naloženinu od Leontýny. Tenhle sýr dělám už minimálně nějaké dva roky a zatím u každého měl úspěch. Je to i skvělý dárek - nevím, jak vy, ale mě domácí dobrůtky, ještě když jsou hezky zabalené, udělají vždycky radost.

Fazolky na slanině

Spoustu lidí zná, pár ne. Já ještě než jsem poznala Filipa patřila mezi tu druhou skupinu a nechápu, jak je to možné. Jedná se totiž o naprosto dokonalou, jednoduchou přílohu, která skvěle odlehčí jídelníček. Můžete je použít jako přílohu k masu nebo i jako samostatný chod. Jako předkrm nebo lehkou večeři? To už nechám na Vás, já jsem tady jenom kvůli inspiraci :).

Já je posledně třeba dělal ke kuřecímu prsíčku na tymiánu.

Food Truck Show v Praze

Přes víkend jsem se k vaření nějakých složitostí tak nějak nedostala. V sobotu jsme byli na Food truck show a v neděli jsme měli chuť na něco lehčího, tak se alespoň můžete těšit na krátký recept na fazolky na slanině :). 

Každopádně vrátíme se k Truck Show. Bylo to rozhodnutí hodně na poslední chvíli, ve středu jsem se nudila ve škole, brouzdala po netu a snažila se najít něco k semestrálce. Při tom hledání jsem narazila na něco mnohem zajímavějšího - na článek o tomto food festivalu. Odkaz jsem poslala manželovi a rozhodnutí padlo téměř hned - musíme jet! 

Kuře na paprice po francouzsku, aneb Suprêmes de Volaille Archiduc

Tak jsem o víkendu zkoušela na oběd další z receptů podle Julie Child. Rozhodla jsem se pro kuřecí maso a v řadě receptů jsem si vybrala jeden, který byl pojmenovaný jako Kuřecí prsíčka s paprikou, cibulí a smetanou. Už když jsem četla ingredience a postup, říkala jsem si, že to určitě bude chuťově připomínat klasické kuře na paprice, které známe všichni už od dětství. A taky že jo, ale je to zase na jiný způsob, takže určitě stojí za vyzkoušení :).

Nakládaný hermelín podle Leontýny

Hermelín nakládá spoustu lidí a většinou je to asi tak nějak podobná chuť. Já dříve nakládala do hooodně koření, abych přebila právě tu chuť hermelínu. Naštěstí už se muž naučil hermelín jíst, takže jsem se mohla přeorientovat na postup, ve kterém je chuť koření jenom doplňující :). Co na něj tedy používám?

Bábovka s vůní zimy

Před Vánoci jsme byli v Jindřichově Hradci na trzích, velice doporučuji mimochodem! Dokonalá příležitost nasát atmosféru a užít si krásné vánoční trhy naplněné skvělým programem, tradiční kuchyní i suvenýry. Jednoduše řečeno, pokud chcete zažít vánoční trhy bez spousty kravin, které k Vánocům nepatří, jeďte tam! :) Každopádně, proč o tom vůbec mluvím- moc rádi podporujeme malé obchodníky a tak jsem v jednom stánku dostala za úkol vybrat si ručně dělanou formu na bábovku. Tak samozřejmě neodmítnu, že jo. Bohužel to již bylo v době, kdy byl celý byt plný tun a tun cukroví a na pečení čehokoliv jiného jaksi nezbýval čas a síla. Takže bábovka zůstala ležet na horní poličce (poslední kousek místa) v kuchyni. 

Včera jsem se zděsila, že již uběhlo více jak dva měsíce a já pořád nevyzkoušela bábovku ve své krásné formě, tak se s tím muselo něco udělat :). Sice už bych to jaro brala, ale když už nechtělo přijít a my z procházky přišli domů na kost zmrzlí, řekla jsem si, že si alespoň ještě můžeme užít vůni koření, které mám spojené se zimou, naplno. Šlo se tedy experimentovat. A s čím vším? :)

Francouzská cibulačka zapečná se sýrem, aneb Soupe à l'Oignon Gratinée

Francouzská cibulačka. Co víc k ní říct, než že je to naprosto dokonalé jídlo, na kterém si jednoduše získáte závislost. Na ingredience naprosto nenáročná, časově jakš takš (ta doba, kdy Vám bude vonět celý byt a vy budete vědět, že si tu parádičku nedáte ještě pěkných pár desítek minut, je na zabití). Bylo mi jasné, že nebude trvat dlouho a objeví se tady, ale neměla jsem správné vysněné mističky, ve kterých bude na fotce vypadat dobře. No, pak přišlo přání na recept a už to bylo jasné, musím ho sem dát.. Takže jsem i přes zákaz nakupovat cokoliv do naši totálně nacpané, přetékající kuchyně šla a koupila dvě vysněné mističky. Holt, nedalo se nic dělat, že jo :D.

Poctivý hovězí guláš na černém pivu s pěti

Jedna z nejlepších věcí na tomhle jídle je, že si ho můžete připravit den předem. Takže ideální, když jdete třeba pít a víte, že další den se vám nebude chtít nic dělat, ale budete mít chuť na nějakou pořádnou baštu, která z vás vyžene kocovinu. 

Jasně, guláš známe všichni a většina ho dělá podle ověřeného rodinného receptu. Já recept neměla a když jsem se ho snažila hledat na netu, skončilo to na deseti receptech do papiňáku, dvaceti s kostkou a třiceti rychlo (ošizenýma) gulášema. Jasně, z papiňáku je fajn, ale při hledání toho top receptu jsem se dočetla, že je to guláši na škodu. A to jako ne! Já chci pořádnej, chuťově výraznej guláš, ke kterému si dám dobré pivo a budu si užívat kocovinu celodenním válením u filmů. Když už se člověk cpe takovýma prasárnama, tak ať jsou alespoň poctivě uvařené :). 

Pórkový rychlo-krém

Dnes jsem měla být od sedmi od rána do osmi do večera ve škole. S dvouhodinovou pauzou, kterou bych strávila na brigádě. Od pondělí mi není dobře a už včera jsem si šla lehnout s tím, že na tu sedmou to nemůžu dát. No a před půl šestou jsem se bez budíku probudila, šla do sprchy a nějak se odloudala do školy.  Už v průběhu prvního bloku mi bylo naprosto jasné, že do osmi do večera to nezvládnu a když jsem se domluvila i v práci, že tam nepůjdu, po dvou blokách jsem to vzdala a šla se domů vyležet.

A v průběhu vyležávání jsem si dala tuhle krásku k obědu...

Domácí nachos s guacamole a rychlou sýrovou omáčkou

Když se chcete připravit něco pro přátele k véče na přikusování a chcete se blejsknout něčím lepším než jenom nasypáním chipsů do mističek, jsou nachos skvělou volbou. Pokud si netroufnete na vlastní nachosky, je fajn udělat si alespoň ten dip vlastní, případně je tady možnost si vyrobit nachos z kupovaných tortill. Každopádně pozor! Pokud ochutnáte tuhle originální verzi nachos, ty balené, kupované v pytlíku, přesolené a překořeněné už chtít nebudete. Stanou se z nich trochu lepší chipsy, ale s nachos to už tak trochu nemá nic moc společného. Tudíž recept je na vlastní nebezpečí :).

Tarte tatin - Koláč naruby

Přes víkend jsme měli návštěvu, tak jsem samozřejmě ,,musela" vymyslet nějakou tu specialitku. Tarte tatin mě už dlouho lákal, ale pořád jsem si říkala, že nemám správnou formu na pečení. Ideálně by měla být vyšší a skleněná, aby člověk viděl, jestli už jablíčka zkaramelizovala. No, pro příště si jí opravdu chci pořídit, protože mi to ubere poslední krok, dopékání, a lehce pokažený efekt při vytažení z trouby. Výhodou pánve, ve které jsem koláč dělala já, je že vede více teplo a měla by podpořit karamelizaci. No, u mě se tak stejně nestalo úplně stoprocentně tak, jak bych chtěla.

Dušené hovězí na červeném víně s celerovým pyré

A máme tady druhý z receptů na jídla, která jsem spáchala při valentýnském víkendu. Tentokrát už ten s vínem. V rámci testování receptů od Julie a lehké závislosti na hovězím mase bylo rozhodnutí co vařit relativně jednoduché. Potom už zbývalo jen vybrat ladící přílohu a vzhledem k tomu, že celerové pyré, které je již na blogu, máme k hovězímu otestované a je to prostě bomba (vážně, vyzkoušejte ho a uvěříte), tak bylo jídlo kompletní.

Co tedy budete potřebovat (jako obvykle na 2 porce)

• celerové pyré
• asi půl kila hovězího masa vhodného k dušení (já použila plec)
• jednu na tenká kolečka nakrájenou mrkev
• nadrobno nakrájenou cibuli
• 2 řapíky řapíkatého celeru nakrájeného nadrobno
• 1 stroužek neoloupaného česneku rozkrojeného na polovinu
• dvě větvičky tymiánu
• 1 bobkový list
• 1 lžíci petrželky nakrájené nadrobno
• 1 hřebíček
• sůl
• pepř
• 2 dcl výrazného červeného vína
• 4 lžíce olivového oleje
• 2 lžíce vepřového sádla
• kůže z 20 dkg slaniny
• v ideálním případě hovězí vývar, případně kupovaný bujon (já dala jenom vodu- vývar jsem jako obvykle neměla a nejsem fanoušek kostky)
• jednu mrkev nakrájenou na čtvrtky
• 6 šalotek
• dvě lžíce másla
• lžíce cukru
• půl deci bílého suchého vína
• kukuřičný škrob

Nejdříve je potřeba naložit si maso. Polovinu nadrobno nakrájené mrkve, cibule a řapíkatého celeru dejte spolu s polovinou stroužku česneku, větvičku tymiánu, polovinou bobkového listu, polovinou petrželky a hřebíčkem na dno nádoby, ve které budete maso marinovat. Maso pevně svažte, aby při vaření drželo tvar, nasolte a napepřete a vložte do nádoby k zelenině. Na maso nasypte zbytek mrkve, cibule, celeru, česneku a koření, zalijte vínem a olivovým olejem, zakryjte a nechte marinovat. Marinujte minimálně 6 hodin, ideálně 24. Maso se snažte pravidelně otáčet. Julia píše každou hodinu, ale já vzhledem k tomu, že jsem měla maso skoro celé ponořené, díky malé nádobě, otočila asi 5x za těch 24 hodin. 

Půl hodiny před tím, než začnete maso dělat, vytáhněte ho z lednice a přendejte mimo marinádu. Maso před opékáním hlavně důkladně osušte, aby nezůstalo vlhké (neopeklo by se do správné barvy). 

Mezitím si připravte kůži ze slaniny. Dejte vařit trochu vody a poté do ní přidejte slaninu. Tu nechte blanšírovat 10 minut, poté ji slijte, propláchněte studenou vodou a nechte okapat. 

Na přípravu masa budete potřebovat hrnec, který můžete dát do trouby a který má pokličku. Vložte do něj sádlo a postavte na středně vysoký plamen. Když se z tuku začne kouřit, vložte maso a ze všech stran rychle osmahněte, aby se zatáhlo. Když máte hotovo, slijte vypečený tuk a přidejte marinádu (včetně zeleniny) a přiveďte rychle k varu. Zredukujte přibližně na polovinu objemu a přidejte kůži ze slaniny a zalijte vývarem nebo vodou tak, aby bylo maso ponořené přibližně do dvou třetin. Hrnec přikryjte pokličkou a dejte na asi 2 a půl hodiny do trouby rozpálené na 175°C. Maso průběžně otáčejte a po uplynutí času můžete zkontrolovat zda je hotové testem vidličkou - měla by do něj snadno zajet.

Jediná špatná věc na tomto jídle je, že na něj dostanete strašnou chuť ještě než jde vůbec do trouby..

Než se maso udělá, připravte si mrkev na másle a šalotky. Mrkev rozkrojte podélně na čtvrtky a poté na asi 5-ti centimetrové špalíčky. Dejte ji do rendlíku, přidejte půl šálku vody, 1 lžíci másla, půl lžíce krystalového cukru, špetku soli a pepře a přiveďte k varu. Rendlík zakryjte a vařte na mírném plameni 30-40 minut, dokud mrkev nezměkne a voda se nevypaří. Šalotky si oloupejte a dejte do rendlíku či pánve se silným dnem. Přidejte asi půl deci bílého vína (pokud nemáte, tak vody), lžíci másla, větvičku tymiánu kousek bobkového listu, sůl a pepř, zakryjte a nechte asi 40-50 minut vařit. Cibulky kontrolujte a hýbejte s nimi - mají změknout, ale nemají změnit barvu a tvar. Až budete mít hotovo, dejte si cibulky i mrkev stranou, než je budete zase potřebovat. Těsně před tím, než budete maso vytahovat z trouby je ideální chvíle dodělat přílohu. 

Ve chvíli, kdy máte maso dostatečně měkké ho vytáhněte z trouby a vyndejte z hrnce na nahřátý talíř. Maso rozvažte a udržujte teplé, než si připravíte omáčku (snažte se pracovat rychle). Z vypečené šťávy sundejte přebytečný tuk a přeceďte přes jemné síto do jiné nádoby (pořádně vymačkejte šťávu ze zeleniny). Poté vraťte přeceděnou šťávu do hrnce a přiveďte k varu. Vařte dokud nezredukujete asi na 1/2 až 1 šálek. Omáčka by měla být hustá a mít výraznou chuť. Případně ji dosolte, dopepřete a pokud je moc řídká, zahusťte lžičkou kukuřičného škrobu a chvilku povařte. Nakonec ještě asi 2 minuty povařte s připravenou mrkví a šalotkou, aby se propojily chutě. 

Dejte si váženě pozor, aby na mase nezůstaly nitky. Jinak se budete jako já divit, proč Vám nejde krájet :D.

Maso naporcujte, na nahřáté talíře nandejte pyré, maso, rozdělte šalotky a mrkev a polijte omáčkou. Teď už zbývá jen nalít do skleniček dobré červené víno a máte hotovo. 

Jak píšu, teď už zbývá jen nalít víno.

Dobrou chuť!